Porod doma?

11. 10. 2008 | † 07. 09. 2010 | kód autora: Gu4

Tak jsem dneska po ránu skoukla pořad Máte slovo z 8.10. a docela jsem se (zase) rozčílila. A upozorňuju, že rozčílení je to "docela slušný", takže článek bude "docela dlouhý". Z hostů zaujaly hlavně porodní asistenky, matky mající zkušenost s porodem doma i v nemocnici a lékaři.

O úrovni péče o pacienta, resp. o jeho psychosociální pohodou, v našich zdravotnických zařízeních si rozhodně nedělám iluze. Kdo tam byl, ví o čem mluvím, kdo tam byl a neví o čem mluvím, tomu nelze než gratulovat, leč troufám si tvrdit, že jde spíš o vyjímky. Z vlastní zkušenosti vím, že všeobecné přání týkající se zlepšování péče tak nějak existuje, v odborných kruzích se o něm hodně diskutuje a přemýšlí, ale nastartovat jakýkoliv proces zásadní změny, tedy promazat a rozhýbat to neuvěřitelné množství zrezivělých ozubených kol a koleček do té míry, aby to zaregistroval také pacient, je zřejmě běh na desetiletí.

Ačkoliv jsem nikdy nerodila, myslím si že porod je záležitostí velmi intimní, jedinečnou, neopakovatelnou a jeho prožívání naprosto individuální a není pochyb o tom, že každá žena by měla možnost si jej prožít a "užít" po svém. Z tohoto důvodu naprosto chápu obavy nastávajících maminek z nedostatečné intimity vyplývající z neosobního prostředí porodnice, ne vždy příjemného personálu, který ne vždy respektuje každičké přání ženy, stejně jako obavy ze zbytečných zásahů do přirozeného porodu.A ano, to, že bude způsob porodu probíhat přesně podle přání rodičky může málokterá nemocnice zaručit na sto procent.

Matky, které však v pořadu podle mě dosti slepě propagovaly porod doma v podstatě za celou dobu nedokázaly pořádně zkonkretizovat co přesně jim vlastně na porodech v nemocnici vadí. Jedna z nich neustále opakovala, že chce rodit "podle nejnovějších poznatků vědy" (nebo tak nějak), za celou dobu jsem se však nedozvěděla které že nové poznatky to tedy jsou a jak se liší od těch dosavadních. Druhá žena, od pohledu přírodně smýšlející mi docela vyrazila dech svým přesvědčením o tom, že pokud se v těle před porodem odehrávají děje, které budou mít za následek komplikovaný porod, žena to určitě pozná a na základě těchto pocitů se v podstatě rozhodne vyhledat odbornou pomoc. Porodní asistentka, která v pořadu také obhajovala domácí porody tvrdila, že na základě kvalitní přípravy rodičky i asistentky a jejich společné práce je možné vést úspěšný domácí porod, čemuž lze do jisté míry věřit – pochybuju, že by si kterákoliv porodní bába záměrně "lajzla" rizikový porod doma, leč existuje mnoho komplikací, které ani zkušená asistentka přeci nemůže předvídat. Nerozumím argumentům typu: pokud se něco přihodí, sanitka je na místě do patnácti minut (od Nového roku dokonce do pěti minut!), neboť jednak nikdo přeci nemůže zaručit, že se sanitka nezdrží, jednak nechápu toto docela hazardní přemýšlení, kdy si ženy nevyberou tu možnost komfortu – mít v případě komplikací k dispozici celý odborný tým při ruce.

Dle výzkumů umírá při porodech doma dvakrát více dětí než při porodech v porodnicích, což je neoddiskutovatelný fakt. Následuje už jen výběr dle priorit, tedy: Stojí mi onen psychický komfort zajištěný domácím prostředím, jistota toho, že mi hned po porodu položí narozené dítko na bříško a údajný následný rychlejší rozvoj psychosociálních a motorických funkcí dětí narozenivších se "doma" za nejistotu toho, že se v případě komplikací někdo stihne postarat o mě i o dítě? Proč nezvýšit pravděpodobnost toho, že potenciální porodní komplikace oba přežijeme? Není postoj matek které staví "porodní komfort" nad zdraví a možnost záchrany života trochu sobecký? Nyní vidím priority jasně, nicméně je dosti možné, že po svém prvním porodu v porodnici se také zapřisáhnu, že do podobného ústavu již víckrát nevkročím... Kdopak ví..







 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.